Severní Řecko - second service
Jak bylo možno vidět, aktivita na tomto webu padla k nule. Stalo se tak, protože zúčastnění pisálci dostali nová pracovní místa a v návalu práce nebyl čas na zájmový webík.
Vážení návštěvníci tohoto webu,
Řecké trapasy - část I.
Veselé řecké trapasy
Dost často se stydíme mluvit cizí řečí, byť ji známe, a to nejčastěji ze strachu, abychom se neztrapnili. Je to nejen zbytečné, ale přicházíme o spoustu „veselých trapasů“, na které se s odstupem času tak krásně vzpomíná…Zbitý králík
„Jsou majitelé domu tady?“ ptá se slušně vypadající starší pán Řek mladého muže Čecha. Ten, pyšný na svou pokročilou řečtinu, plynně odvětí: „Den xéro (nevím). Allá píjene páno (ale běž nahoru) kai chtýpa to kunéli (a natluč tomu králíkovi).“ Pán pokývá hlavou, chvíli přemýšlí, jakou roli ve větě hrálo ono nebohé zvířátko, a pak si sám nahlas podá vysvětlení: „Aha. Chtýpa to kudúni (zazvoň na zvonek). Evcharistó, filaráki (díky, kámo).“
Bolavý citrón
„Tak co tě bolí?“ otáže se lékař Řek slečny Češky. I její řečtina má slušné základy, ale slovíčka ze zdravotnictví ještě nepříliš zažitá. „Edó (tady),“ ukazuje pravou stranu krku. „Lemóni.“ „A! O lemós!“ raduje se lékař, neboť díky dívčině gestikulaci je jasné, že pacientka nemá bolesti citrónu.
Trpící náměstí
Horší je konzultace s lékařem po telefonu – mladá průvodkyně Češka potřebuje, aby doktor přijel do hotelu, a tak vysvětluje, že se pacientka z pokoje číslo sedm nemůže hýbat, protože jí lidově řečeno luplo v zádech. „Co že jí to bolí?“ huláká lékař, protože ztrácí signál. „Ponái (bolí) platýa!“ řve průvodkyně do mobilu. „A! Pláty (záda)?! Už jedu!“ volá chápavý lékař, kterého naštěstí napadne, že celé bolavé náměstí (platýa) nemůže vejít na dvoulůžkovou sedmičku…
Počůrané stromy
„Jak se řekne čistím?“ ptá se turistka cílevědomě si osvojující kousek po kousku řecký jazyk. „Katharízo.“ „Děkuji. A jak se řeknou zuby?“ „Dóntia.“ Opět slušně poděkuje a samostatně sestaví oznámení, které běží hbitě přednést opodál čekajícímu řeckému nápadníkovi: „Moment. Kathurízo déntra kai páme. (Moment, počůrám stromy a jdeme.)“
Malaká vs. maláka
A velmi častý případ. „Malaká“ jsou měkká. „Maláka“ je poměrně nepěkné lidové oslovení. Opatrně s přízvukem. Nejeden z návštěvníků Řecka se pečlivě naučil například „rodákina malaká“ (měkké broskve) a radostně vychrlil na prodavače „Rodákina, maláka!“ (cosi jako: Broskve, vole!). Prodavači jsou naštěstí většinou zvyklí. Občas je takto požádá i nějaký krajan. Ten ovšem zpravidla po ohmatání tvrdého ovoce nařídí: „Malaká, maláka!!!“