Historické prameny, z nichž první záznamy pocházejí z dob císaře Justiciána, dokládají osídlení hradu v 1. – 10. století. Rentinský hrad sloužil k obraně byzantského sídliště a zároveň jako celnice k vybírání mýtného. U severních úpatí vrchu procházela římská silnice Via Egnatia, vystavěná ve stopách cest známých z dob válek mezi Aténami a Spartou. V okolí stávaly obranné útvary na ochranu tehdy významného a bohatého města Amfipoli a zlatých zásob pohoří Pangeo. Na archeologických nalezištích odkrytých na různých místech vrchu, na němž hrad stojí, se nalezly předměty z neolitického období, ale také pravěké sošky a nástroje, vypovídající o osídlení od nejstaršího po raně křesťanské období, resp. do prvních let turecké nadvlády, kdy osídlení zaniklo, protože ztratilo svůj strategický význam. Turci zvolili za své stanoviště sousední obec Volvi (turecky Besiki).

Na nízké plošině jihozápadně naproti hradu se rozkládalo antické město Arethusa (4. stol. př. Kr. – 1. století), které v letech vlády krále Archelea hostilo slavného básníka a dramatika Euripida, jenž v těchto místech zahynul. Podle lidových pramenů ho na lovu napadli Archeleovi psi. V místech historické Arethusy se stále hledá jeho hrob.

Okolí Rentiny bývalo – a stále je – nejen cílem archeologů, ale i hledačů pokladů. Proslýchá se, že někteří z místních skutečně tímto způsobem zbohatli. Vzhledem k velmi tvrdým trestům, které v Řecku hrozí za neohlášené hledání pokladů a ještě více za nepřihlášený nález historických předmětů, však pravda zůstává zahalena tajemstvím…