Severní Řecko - second service
Jak bylo možno vidět, aktivita na tomto webu padla k nule. Stalo se tak, protože zúčastnění pisálci dostali nová pracovní místa a v návalu práce nebyl čas na zájmový webík.
Vážení návštěvníci tohoto webu,
Cesta na letiště v Soluni
Jak je to s tou řeckou pohodou díl 1. - Cesta na letiště
Dnešní historkou začínám nekonečný seriál o řecké pohodovosti. Příběhů s touto tématikou je nespočet, tak proto seriál. Jednotlivé příběhy na sebe nebudou nijak navazovat, ani se je nebudeme snažit nijak chronologicky řadit, není to v lidských silách. Prostě jen čtěte a pokud k tomu máte co říci, nebojte se napsat do diskuse, nebo se nám ozvat třeba mailem.
Cesta na letiště v Soluni, aneb vypitá benzínka v Gierakarou
Naložil jsem tedy do auta svého kamaráda a v pravé poledne se vydal směr "Thessaloniki Macedonia Airport". Vyjížděli jsme narychlo a jelikož jsme členy spolku mladých sklerotiků, zapomněli jsme si do auta vzít pití. Cesta ubíhala poměrně rychle a jelikož rád jezdím mimo dálnici (jak říkají místní přes Panorama), bylo i na co koukat. Z autorádia halekala rocková muzika (neb pokud někdo s rockovou duší déle pobývá v Řecku, má prostě abstinenční příznaky na rock) a co čert nechtěl, při prvních tónech písně „Žízeň“ od Kabátů jsme si ve voze naplno uvědomili absenci čehokoli k pití. „Zastavíme na benzínce a něco si koupíme.“ Prohlásil jsem při pohledu na utrápenou tvář žíznivého kamaráda. Rázné pokývnutí hlavou bylo jasným signálem, že je nejvyšší čas. Nedbaje zažitých zvyků dobrého řidiče jsem v obci Gierakarou před první čerpací stanicí trochu nešetrně šlápl na brzdu. Bohužel jsem si při tom nevšiml, že na vozovce je navátý jemný písek.
Kola se zablokovala stylem, který ani opěvovaný systém ABS nebyl schopen zvládnout a auto se dostalo do nekontrolovatelného smyku. Štěstí v neštěstí bylo jen to, že jsem si rychle vzpomněl na léta řízení prastarého Renaultu bez ABS a smyk jsem rychle zkorigoval tak, že místo čelní srážky s protijedoucím kamionem jsme absolvovali jen „hladké“ přistání na dělicím betonovém ostrůvku při vjezdu u benzínové pumpy. V časovém úseku cca 0,5s jsme stihli akorát sborově vykřiknout „Do 3,14či“(čtenář se základní znalostí matematiky si daný výrok přeloží) a už auto stálo jaksi obkročmo na betonovém soklu. Hbitě jsem vypnul motor a ještě hbitěji jsme oba opustili vůz.
Po opuštění vozu rychlostí srovnatelnou snad jen s vojenským katapultem jsme začali obhlížet škody. Pětilitrová olejová náplň, která vůz opouštěla jen o málo pomaleji než my, dávala jasně najevo, že v cestě nepokračujeme. Dobré dva metry čtvereční rozbité dlažby na ostrůvku zase dávaly najevo, že škodu jsme způsobili i majitelům čerpací stanice. Najednou jsme se však dostali do úplně jiného světa, než na který jsme zvyklí z naší domoviny. Majitelka pumpy přiběhla se dvěmi lahvemi studené vody. Namísto pokřiku: „Kreténi! Zničili jste mi dlažbu.“, který jsme v rámci čecháčkovství očekávali, na nás křičela: „Jste v pořádku? Nic se vám nestalo? Napijte se vody, uklidněte se a pak mi řekněte.“ Nic nám nebylo, jen auto nebylo jaksi v kondici. Přišel i manžel majitelky řka: „Auto se opraví, to bude dobré, hlavně že jste v pořádku.“ Odešel kamsi do garáže, přivezl velký hever a jal se auto vyprošťovat. Po zběžné prohlídce auta nám pak oznámil, že je snad jen proděravěná vana a olejový filtr a že se nemáme bát, oprava prý nevyjde draho (nevyšla, celá legrace vyšla cca. na 150EUR).
Mezitím jsme se trochu uklidnili a začali se vyptávat, co vlastně dlužíme za zničenou dlažbu. Odpověď byla stručná, prý nic, neboť stejně chtěli dlažbu měnit(to by se nám doma stát nemohlo). Uklidnili jsme se ještě víc, načež jsme měli teprve zjisti, jak je i v krizové situaci pohodovost nakažlivá. Zařídil jsem odvoz nebohých turistů z letiště, poněkud nešetrně oznámil své matce, že jsme bourali (načež jsem vše uvedl na pravou míru a ujistil jí, že jsme v pořádku), zavolal Sakiho - známého majitele odtahové služby a usadil se ke stolku před benzínkou. Navrhl jsem tedy, když už stejně nikam nejedeme, že si dáme aspoň pivo. Kamarád se návrhu nikterak nebránil, a tak jsme zaběhli do prodejny u benzínky a zakoupil dva chlazené Amstely. Po necelé půl hodině mi však volal známý s odtahovkou a dával mi na vědomí, že má moc práce na Chalkidiki a dostane se pro nás až tak za dvě hodiny. Co tedy do té doby dělat? Dali jsme si další (a další, a další…). V lednici na benzínce už nebylo ani jedno studené pivo, a tak majitelka čerpací stanice ze soucitu nad nebohými trosečníky zalovila ve své soukromé lednici a donesla další studená piva. Těžko to počítat, bylo jich dohromady asi osm (možná také devět, nebo deset).
Pumpa už zavírala a slunce zapadalo nad hladinou zdejšího (trochu vyschlého) jezera Koronia, když se zjevil první vůz odtahové služby. Z něj vystoupil veselý řidič a hned se nás ptal, zda tam čekáme na Sakiho. Podroušeným hlasem mu povídáme, že už asi čtyři hodiny. Dobrý muž nám oznámil, že Saki už je na cestě a že jen přeloží jedno auto a vezme nás zpět domů. Po necelých dvaceti minutách tam opravdu dorazil Saki, ovšem s autem na korbě. Obě odtahovky nacouvaly k sobě a auto na korbě si přeložily způsobem, který by majitel daného vozu raději neměl znát. Ale co, nemá mít spoilery proklatě nízko, pak by mu je nikdo neodřel. Saki pak na vyprázdněnou odtahovku naložil náš vůz a nás naložil k sobě do kabiny. Těžko soudit, jestli už jsme v danou chvíli byli více imobilní my, nebo naše vozidlo.
Po příjezdu zpět do zálivu Agios Georgios jsme vůz nechali u servisu v Asprovaltě a vydali se na cestu domů. Tam už nás čekala má drahá matka a drahá přítelkyně. Namísto řeckého pohodového: „Hlavně že vám nic není.“ Nás ovšem čekalo: „No tak my tady máme strach, jestli se vám nic nestalo a vy jste zatím akorát úplně na mol.“ Co na to říct? Pohodovost je opravdu nakažlivá a když vás někdo přesvědčí, že nic není důležité, hlavně že jste zdraví, snadno zapomenete i na to, že má o vás někdo starost a nepříjemná havárka se rázem dokáže změnit v příjemný večírek.
(Aktéři článku však podotýkají, že nanejvýše nepříjemné je pak vystřízlivění do reality.)
<meta name="title" contenet="Gierakarou"/>