Severní Řecko - second service

Nemíním nikomu kazit jeho odhodlání jít stůj co stůj s každou rýmou k lékaři byť působícímu v zahraničí. Na druhou stranu však nechci nikomu vyvracet jeho přesvědčení, že nejlépe ordinuje český lékař, byť by byl obvodním lékařem jen pro na mapě nevyznačené Kotěhůlky, či větší ale ne o moc významnější Záblatíčko.

Základem pro vaše rozhodnutí zda jít či nejít v zahraničí k lékaři by mělo být povědomí, že v současné době se čím dál tím více srovnávají požadavky pro udělení titulu na kterékoli univesitae medicinalis v Evropě. Vyloučíme-li tedy možnost, že zrovna narazíte na protekční dítko z bohaté rodiny, které svůj titul obdrželo díky štědrým sponzorským darům pro svou alma mater (tato možnost ovšem není zcela vyloučitelná ani v naší domovské kotlině), lze předpokládat, že se dostanete do rukou člověka, který pro získání odbornosti musel nasát nemalé znalosti z oboru lékařského i oborů souvisejících.

Pamatuji ještě velmi dobře svou zkušenost s bulharským zdravotnictvím z roku 1986, kdy jsem si v Kokiči coby čtyřleté velmi živé dítě na houpačce rozbil hlavu. Má babička zdravotnice mě tehdy téměř za použití násilí unesla z ordinace a zachránila mě tak před sešitím čela jehelcem (snad alespoň) namočeným v lihu a silonovou nití, kterou ovšem lékařka před výkonem naslinila s typickým grifem švadlen z oděvních manufaktur (v rámci chabé informovanosti východního bloku jí nikdo neřekl, že silon se na rozdíl od látací bavlnky netřepí). Tyto horory jsou však již pasé, ačkoli je nemálo věcí, které neinformovaného člověka mohou překvapit.

Zde je váš recept, račte si šlehnout…

Nejsem z těch, kteří by si každé „bebí“ nechávali ošetřit lékařem. Nicméně pokud v průběhu své zahraniční brigády nedopatřením šlápnu na rezavý hřebík (no spíše hřeb, neb téměř projel chodidlem skrz), vzpomenu si občas na svojí zanedbávanou docházku k pravidelnému přeočkování. S hrůzou jsem pak zjistil, že mé očkování proti tetanu je datováno div ne ke dni, kdy Marie Terezie rodila svého druhého potomka (laskavý čtenář promine sedmadvacetiletému autoru přehnanou nadsázku). Nechal jsem se tedy dopravit do nejbližšího zdravotního střediska v Nea Maditos s žádostí o urychlené přeočkování.  Po ošetření a důkladném vyčištění bodné rány na chodidle mi bylo řečeno, že vakcínu proti tetanu stejně jako sérum proti sepsi mají v každé lékárně, ale že je siesta a musím si tak do pěti počkat, nebo si zajet do lékárny s pohotovostní službou. Na můj dotaz, jestli se po páté mám tedy vrátit na aplikaci vakcíny se mi dostalo překvapivé odpovědi: „Jen v případě, že ti to nebude mít kdo píchnout. Jinak je to zbytečné.“ Odjížděl jsem mírně rozčarován, neboť zdravotní středisko v Nea Maditos bylo něco kolem dvaceti kilometrů od mého letního bytu a zbytečně projíždět benzín se mi nechtělo. Byl jsem již téměř rozhodnut, že si intramaskulární aplikaci provedu sám (neb mi i někteří z mých blízkých se zdravotním vzděláním řekli, že se na to necítí) , ale nakonec mě spasila paní lékárnice, která byla ochotná mi injekce aplikovat. V lékárně prosklené ze tří stran jsem s povděkem odmítl aplikaci do svalu hýžďového a zvolil méně pohoršující injekci do ramen. Zapomněl jsem však zmínit, že v lékárně jsem byl na motocyklu a zatímco relativně bezbolestné antiseptické sérum jsem obdržel do levého ramene, do pravé ruky, která na motocyklu ovládá akcelerátor, jsem schytal všemi obávanou „tetanovku“. K domu jsem dojížděl s rukou nepřirozeně prohnutou nepříjemným tlakem v rameni (ačkoli se vakcína proti tetanu za poslední léta hodně zlepšila, stále není z nejpříjemnějších), takže se nestranný pozorovatel mohl domnívat, že v Řecku může řidičské oprávnění skupiny „A“ dostat i osoba zbavená svéprávnosti.

Tento zážitek jsem považoval za úsměvnou historku z cest po světě, ovšem  jen do doby, než jsem se vrátil do Čech a při vyprávění zážitků známým zjistil, že naše zdravotnictví již delší dobu na cestě ke stejnému modelu. Chcete vakcínu proti chřipce? Dojděte si s receptem do lékárny a přijďte si s vakcínou. Chcete očkování proti klíšťové encefalitidě? Platí postup pro očkování proti chřipce. A vlastně co je na tom špatného. Lékař tu má být od klinických vyšetření a farmaceut od evidence přípravy a vydávání farmak. Prostě pokud budete chtít v hostinci zakoupit chléb, také se vám to může povést, neb může mít předvídavý hostinský pro případ nouze větší zásobu. Chcete-li však jistotu, zajděte si do pekárny.

Na tomto místě se naskýtá otázka, jaké je vlastně poselství tohoto článku o zdravotnictví v zahraničí. Vlastně jsou dvě. Nebojte se lékařského ošetření v zahraničí(přinejmenším v rámci civilizované Evropy), doby bulharských a jiných řezníků jsou pryč. A krom toho si nedělejte z případného ošetření v zahraničí legraci, pokud si nejste jisti, že tentýž či obdobný zákrok již nějakou dobu ve vaší domovině neprobíhá podle stejného scénáře.